| Popis: |
Vesnice, která leží nedaleko Valtic, je v písemných pramenech poprvé připomínána až v roce 1414. Vznikla
ale už ve 13. století jako ves kolonizační, založená pasovským biskupstvím. Od této lokace odvozujeme také její německé
jméno – Bischofswarth, tj. biskupská stráž, neboť jejím katastrem vedla původní moravsko-rakouská hranice. Tu dodnes
připomíná klasicistní Hraniční zámeček, postavený v roce 1826, v jehož průčelí můžeme číst nápis "Zwischen
Österreich und Mähren", a jehož osou tato hranice až do roku 1920 procházela. Po rozsáhlé rekonstrukci, ukončené
v roce 1996, je v něm umístěna příjemná restaurace, z jejíž terasy je vidět na Hlohovecký rybník plný
chráněného vodního ptactva. Rybník je součástí národní přírodní rezervace Lednické rybníky, vyhlášené již v roce
1953. Noví usedlíci byli na pět let zbaveni veškerých dávek a robot své vrchnosti z rodu Lichtenštejnů, která
seděla na Valticích. K valtickému panství také obec patřila až do zániku patrimoniální správy v roce 1848. Od
roku 1850 administrativně přináležela k soudnímu okresu valtickému a politickému okresu Poysdorf. Za
existence tzv. politicko-soudních okresů v letech 1855 – 1868 náležel Hlohovec k Valticím a po jejich
zrušení v letech 1868 – 1920 zase k politickému okresu Mistelbach a soudnímu okresu Valtice. Po
připojení k Československé republice připadl od roku 1920 k soudnímu okresu břeclavskému. Po 8. říjnu 1938
byla ves přičleněna k mikulovskému landrátu v Dolnodunajské župě, přestože při sčítání lidu v roce 1930
se k české národnosti hlásilo 1.403 osob z 1.425 obyvatel, z nichž jen několik jednotlivců se za války
přihlásilo k německé národnosti. Proto zde po válce nedošlo k tak rozsáhlým konfiskacím a výměně
obyvatelstva jako v jiných místech německy mluvícího pohraničí. Těm, kteří se za okupace přihlásili k německé
národnosti, bylo konfiskováno 265 ha půdy a 63 popisných čísel. Vzhledem k tomu, že původní charvátské
obyvatelstvo již v průběhu 19. století přebíralo obyčeje okolního slováckého prostředí, nedošlo zde ani na sklonku
čtyřicátých let k odsunu obyvatelstva do vnitrozemí jako v charvátském ostrůvku na Drnholecku. Po osvobození
21. dubna 1945 a po obnovení předválečné politické a soudní správy připadl Hlohovec opět k politickému
okresu Hodonín a soudnímu okresu Břeclav. V polovině 18. století zde bylo asi 58 usedlostí. Při sčítání lidu
v roce 1869 tu žilo 734 obyvatel. Údaje posledního sčítání lidu z roku 1991 uvádějí v Hlohovci 1.347
osob, žijících ve 409 domech. I zde je tedy zaznamenán pokles počtu obyvatel, i když oproti jiným místům okresu Břeclav
je to pokles velmi malý. Nejpozoruhodnější stavbou je pak nepochybně Hraniční zámeček, postavený na břehu Hlohoveckého
rybníka v letech 1826 – 1827 v klasicistním stylu na pilotech a roštech podle návrhu Josefa
Kornhäusela zednickým mistrem Josefem Popellackem. Škola byla ve vsi zřízena v roce 1812 s vyučovacím jazykem
českým, v roce 1875 však bylo i zde nařízeno německé vyučování. Stejná situace se opakovala i ve 20. století,
neboť po připojení Hlohovce k Velkoněmecké říši 8. října 1938 museli učitelé na konci října téhož roku začít
vyučovat německy. Současná školní budova pochází z roku 1912. Dnes je zde pouze neúplná základní škola a na
druhý stupeň školy jezdí děti do Lednice. Obec žije dodnes čilým národopisným ruchem. Dvakrát ročně se tu pořádají
tradiční slovácké krojované hody, které se konají ve svátky jak bývalého, tak současného patrona zdejšího kostela. Tzv.
májové hodky probíhají v neděli po svátku sv. Jana Nepomuckého (16. května) a tradiční hody vždy v srpnu
v neděli a pondělí po svátku sv. Bartoloměje (24. srpna). Cimbálová muzika zaznívá o přehlídce vín,
pravidelně konané na velikonoční neděli v místním kulturním domě. Za podívanou jistě stojí i každoroční výlov
Hlohoveckého rybníka, který bývá zpravidla začátkem listopadu. Obci Hlohovec byl na její návrh 9. 1. 2003 udělen
Poslaneckou sněmovnou Parlamentu ČR znak a prapor. Hlavním motivem znaku zůstal původní námět obrazu historického
pečetidla - ve zlatém štítě vyrůstají z červeného srdce na dvou zelených stoncích, z nichž levý je
rozdvojený a každý má dva lístky, tři červené šestilisté květy se zlatými středy. Vše přeloženo položenou, doleva
obrácenou modrou radlicí se zlatým šestilistým květem uprostřed. |
CZ
EN
DE
cz