| Popis: |
Mikulčice se připomínají poprvé v roce 1141 v majetku hradského velkofarního kostela v Břeclavi. Jak asi vesnice
vypadala v této době? Víme, že u kostela se rozkládalo ve 12. a 13. století řadové mladohradištní pohřebiště. Nelze
vyloučit, že již v té době šlo o kostelní hřbitov, ačkoliv spolehlivé doklady existence a datování předchůdce dnešní, v
jádru gotické stavby kostela chybí. V hrobech se nacházely esovité náušnice větších rozměrů, charakteristické pro 12. -
13. století, a další nálezy. Je pravděpodobné, že zde pochovávalo obyvatelstvo ze sídliště, které se rozkládalo v
prostoru za dnešním obecním úřadem a které je doloženo nálezy ze stavby řadových domků v Luční ulici. Sídliště lze
datovat rámcově do 12. až 14. století. Těšické pastvisko - váha - v pozadí vpravo větrný mlýn - 1910 Nálezy keramiky
12. až 1. poloviny 13. století pocházejí z dalších míst zastavěné části obce. Jsou však zatím ojedinělé a podobně jako
sídliště v Luční ulici je lze jen těžko vztáhnout k vývoji půdorysné dispozice dnešních Mikulčic. Půdorys protáhlé
široké ulicovky, jak jej známe dnes, se začal vytvářet pravděpodobné v pokročilém 13. a 14. století, kdy většina vsí
dostávala svůj pevný půdorysný rámec. Dokladem toho mohou být přibývající nálezy keramiky konce 13. a 14. století z
parcel domů na návsi. Pohřbívání u kostela pokračovalo patrně bez přerušení dále, jak ukazují nálezy statigraficky
mladších hrobů. Farní kostel Nanebevzetí P. Marie je nepřímo připomínán poprvé roku 1353. Ve 14. a na začátku 15.
století se uvádí v Mikulčicích tvrz. Selské stavění v Mikulčicích u Sečkářů Nejčastěji je hledána v poloze
"Kopec" v jižní části dědiny, ačkoliv se po ní nedochovaly žádné viditelné stopy. Spojení této tvrze
s opevněním 14.-15. století v prostoru 9. kostela na "Kostelisku" v areálu velkomoravského hradiště
je málo pravděpodobné. Obě opevnění zanikla patrně v neklidných dobách husitských válek. PhDr. Lumír Poláček
Velkomoravský hrad Raně středověké hradiště "Valy" u Mikulčic patřilo k nejvýznamnějším střediskům
velkomoravského státu 9. století. Z písemných pramenů se bohužel nedovídáme, jak se hrad jmenoval, ani jakou plnil
úlohu ve správě státu, ve věcech hospodářských a církevních. Řešení těchto otázek zůstává především na archeologii, i
když ani ta na mnohé z nich nemůže dát spolehlivou odpověď. Sídelní aglomerace mocenského centra se původně rozkládala
na několika ostrovech mezi rozvětvenými rameny řeky Moravy. Celkovou osídlenou plochu lze odhadnout na 30-50 ha.
Opevněným jádrem tohoto komplexu sídlišť a pohřebiště byla akropole s předhradím na ploše 10 ha. Oba tyto útvary byly
opevněny mohutnou dřevěnou hradbou s čelní kamennou plentou a byly chráněny prstencem řečišť. Břeh říčního koryta před
hradbou byl zpevněn vícenásobnou palisádou z dřevěných kůlů. V opevnění akropole a předhradí bylo prolomeno několik
bran na něž navazovaly dřevěné mosty. Tyto stavby umožňovaly propojení obou opevněných útvarů navzájem i jejich spojení
podhradím. Podhradí s dalšími sídlišti, pohřebišti a kostely se rozkládalo na dalších ostrovech kolem opevněného jádra.
Na akropoli hradu se nacházeli nejvýznamnější stavby – kostely a palác a další zděné objekty. Zde sídlili příslušníci
rodin knížete a velmožů, duchovenstvo, patrně i řemeslníci pracující pro „panstvo“. Nejvýznamnější příslušníci
vládnoucí vrstvy byli pochováni – často s bohatou výbavou v kostelních hrobkách a na čestných místech u kostelů.
Ostatní zemřelí byli ukládáni na kostelních hřbitovech nebo na prostých pohřebištích. Na akropoli pracovaly dílny
kovolitců, šperkářů, kovářů, snad i sklářů a řemeslníků dalších profesí. Vnitřní plocha akropole byla členěna příkopy,
palisádami nebo ploty na menší útvary, jejichž podobu a funkci zatím nedovedeme jednoznačně rekonstruovat. Základním
typem obydlí byly povrchové dřevěné stavby roubené nebo kůlové konstrukce, které odlišují Mikulčice od běžných
vesnických sídlišť s charakteristickými zahloubenými zemnicemi. O předhradí se soudí, že bylo sídlištěm vojenské
družiny. V podhradí lze hledat příbytky řemeslníků, zemědělců a dalšího obyvatelstva zajišťujícího hospodářský provoz
hradu. Kostely v podhradí bývají považovány za doklad dvorců, zakládaných velmoži v blízkosti knížecího hradu.
Nezbytnou součástí života hradiště byly pravidelné trhy, kde byly směňovány produkty řemeslníků a zemědělců a kde bylo
nabízeno "zboží" přinášené příchozími ze vzdálených zemí. Život na hradišti byl závislý na rozsáhlém
hospodářském zázemí. Distribuci potravin a dalších základních potřeb pro 2000 osob, což je velmi hrubý odhad počtu
obyvatel mikulčické aglomerace v pokročilém 9. století, muselo zajišťovat obyvatelstvo širokého okolí hradiště. Jak
byly tyto "služby" organizovány, se dnes můžeme jenom domýšlet. Součástí tohoto hospodářského zázemí
byly jistě také osady doložené v dnešní zastavěné části Mikulčic, především sídliště u trati
"Podbřežníky". S tímto sídlištěm patrně souvisí nově objevené pohřebiště v nedaleké trati
"Panské". Zde byla záchranným výzkumem při modernizaci železniční tratě Břeclav-Hodonín v letech 1999
- 2000 odkryta část pohřebiště, jehož celkový rozsah lze odhadnout na několik set hrobů. Ačkoliv ve výbavě hrobů jsou
ve srovnání s hradištěm na "Valech" zastoupeny šperky vyrobené z drahých kovů - zlata a stříbra jen
skrovně, lze pohřebiště celkovou vybaveností hrobů zařadit k "bohatým" nekropolím. Teprve budoucí
výzkumy mohou osvětlit, zda zde nalezené hroby bojovníků se sekerami a ostruhami patřily příslušníkům jízdní
"zálohy" velkomoravského vojska, organizovaného na hradě na "Valech" a zda osada,
jejíž obyvatelé zde pochovávali, se podílela na zajištění provozu hradu dodávkami zemědělských produktů a dalšími
službami. Velkomoravské Mikulčice byly vojenskou pevností, centrem politické moci vládnoucího rodu Mojmírovců a
významným střediskem církevní správy. Bohaté archeologické nálezy zde dokumentují vyspělé dvorské prostředí. Pro ně
jsou charakteristické nejen honosné výrobky svébytného uměleckého řemesla, nálezy mečů nebo luxusních a importovaných
předmětů, ale například i doklady bohatého jídelníčku v podobě pestré skladby ovoce a zeleniny. Pozoruhodné úrovně
dosáhla vzdělanost, pěstovaná především v církevních kruzích. Kontinuita centrálního místa v Mikulčicích, jejíž počátky
tkví již v předvelkomoravském období 8. století, byla přerušena se zánikem Velké Moravy. Stát oslabený vnitřními
rozpory podlehl na počátku 10. století tlaku Maďarů. Část obyvatel hradu a podhradí odešla do okolí, kde se usazovala
ve stávajících sídlištích nebo kde zakládala nové zemědělské osady. Někteří z velmožů si mohli uchovat určitou výsadní
pozici v rámci místních mocenských struktur, někteří bojovníci se patrně účastnili válečných tažení Maďarů. Schopní
řemeslníci se přesunuli do vzdálenějších center, jakými byly například hrady v Přemyslovských Čechách, kde pokračovali
v tradici předchozí výroby. Část obyvatelstva mohla odejít do prostoru dnešní zastavěné části Mikulčic, kde lze s
obdobím pokročilého 10. až první poloviny 11. století spojit sídlištní nálezy od kostela a hrobové nálezy z prostoru
hřiště a z trati "Panské". K nejmladším nálezům na pohřebišti v "Panském" patří
uherské denáry Štěpána I. (997-1038), Petra (1038-1041, 1044-1046) a Ondřeje (1046-1060). V místě bývalého centra na
"Valech" zůstala jen nevelká skupina obyvatel, rozptýlená v několika usedlostech, dvorcích nebo
osadách vesnického charakteru. Život těchto sídlišť skončil ve 13. století. Jedinou výjimkou byl prostor
"Kosteliska", kde ve 14. a 1. pol. 15. století stála na pozůstatcích 9. kostela drobná tvrz. |
CZ
EN
DE
cz